Rubriky  Hobby

Jedeme do hor

Hobby, které má v hlavní náplní toulání po horách je asi dáno tak nějak přírodou, protože jen tak se dá vysvětlit ten nával v době volna a v sezóně. Lidé se seberou a vyrážejí do Krkonoš, Beskyd nebo na Šumavu. Každý má nějaký cíl, každý chce někam jinam, a přesto všichni jdou na stejné místo. Například na Sněžku, tedy lépe řečeno na lanovku na Sněžku, jsou prý někdy i fronty na tři hodiny. No, nevím, zda je to pravda a nevím, zda by se mi chtělo čekat tak dlouho. Jasně, že bych šla nejraději po svých, ale bohužel zdravotní stav již není takový jako kdysi, a tak by to byl zřejmě problém.  

Naše hory jsou krásné všechny, pokud ovšem nebereme v potaz jejich znečištění. Nemusíte hádat kým. Ať jste, kde jste, všude lze vidět, jaké prase je člověk. Ten, který si myslí, že je sapiens jím někdy rozhodně není. Tito lidé se patrně domnívají, že na horách jsou lidé, kteří chodí po trasách a mimo ně uklízí jejich zbytky. Doufám, že se dočkám doby, kdy i zde budou kamery a za vyhozený papír budou padat tvrdé pokuty. Nemusí být finanční. Ale to již zde dále rozvádět nemohu. Lidi, prosím vás, když už do těch hor jdete, tak si to, co tam nesete také odneste zpátky. Nechovejte se jako pominutí. Ten les a ta příroda všeobecně si to přece nezaslouží.  

Není třeba v lesích hulákat. My tomu s partnerem říkáme, že je tu nablízku rodina Homolkova, kdykoli slyšíme někoho řvát jak na lesy. To už jsou nám milejší „mobilníci“. To jsou ti lidé, kteří jdou kupředu a hledí do mobilu. Ne, že bychom do něj nekoukali také. Pokud máme pocit, že nejdeme zrovna správně, tak se mrkneme do mapy. Ale ono do toho mobilu koukají v jednom kuse a jsou schopni vás klidně zašlápnout, a ještě se pak rozčilují, že se jim pletete pod nohy. Opravdu divní lidé. Jedou do přírody a hledají ji u sebe v telefonu. Děláte to také tak?